Pohonné látky: Co pohání naše auta (a peněženky) v roce 2023?

Benzín a nafta: Klasika na ústupu

Ačkoliv benzín a nafta dlouhá léta kralovaly silnicím, jejich pozice je dnes nejistá. Evropská unie tlačí na snižování emisí a automobilky čím dál více investují do vývoje alternativních pohonů. Elektromobily si získávají oblibu u řidičů a vodíkový pohon klepe na dveře. Zelenou kartu dostávají i paliva jako CNG, LPG či syntetická paliva. Tradiční pohonné látky tak čekají krušné časy. Otázkou nezní, zda benzín a nafta z trhu zmizí, ale kdy se tak stane. Prozatím ale zůstávají nejpoužívanějším typem paliva v dopravě, a to zejména díky husté síti čerpacích stanic a relativně nízkým provozním nákladům. Budoucnost dopravy je ale pestrá a otevírá se široké škále možností.

Elektřina: Tichá revoluce v dopravě

Doprava, jak ji známe, prochází zásadní proměnou. Po staletí dominovaly spalovací motory poháněné fosilními palivy, ale jejich dopad na životní prostředí a omezené zdroje nás nutí hledat alternativy. Elektřina se rychle stává jedním z hlavních kandidátů na pohon budoucnosti. Zatímco benzín a nafta produkují emise skleníkových plynů a znečišťují ovzduší, elektromobily jezdí lokálně bezemisně. Nabízí se tak cesta k čistší a udržitelnější dopravě, zejména ve městech, kde je kvalita ovzduší kritická. Elektřina jako palivo má i další výhody. Elektromotory jsou tišší a efektivnější než spalovací motory, což přináší tišší provoz a nižší provozní náklady. Přechod k elektromobilitě s sebou nese i výzvy. Je nutné vybudovat dostatečnou infrastrukturu nabíjecích stanic a vyřešit otázky týkající se dojezdu a ceny baterií.

Vodík: Budoucnost s otazníky

Vodík se často prezentuje jako ekologicky čisté palivo budoucnosti, obzvláště pro dopravu. Jeho spalováním totiž vzniká pouze voda, žádné škodlivé emise. Nicméně, realita je o něco složitější. Ačkoliv je vodík nejrozšířenějším prvkem ve vesmíru, na Zemi se v čisté formě nevyskytuje. Musí se složitě vyrábět, což s sebou nese energetické nároky a často i produkci emisí. Existují sice metody výroby vodíku z obnovitelných zdrojů, ty jsou ale zatím dražší a méně efektivní než ty konvenční. Dalším otazníkem je infrastruktura. Pro masové využití vodíku v dopravě by bylo nutné vybudovat síť vodíkových stanic, což by si vyžádalo nemalé investice. Navíc je potřeba zohlednit i bezpečnostní aspekty, jelikož je vodík vysoce hořlavý. Ačkoliv má vodík potenciál stát se důležitým palivem budoucnosti, jeho cesta k masovému využití v dopravě je stále dlouhá a spletitá.

CNG a LPG: Alternativy s omezením

Stlačený zemní plyn (CNG) a zkapalněný ropný plyn (LPG) jsou často prezentovány jako ekologičtější a levnější alternativy k benzínu a naftě. I když je pravda, že emise CNG a LPG vozidel jsou obecně nižší, zejména co se týče pevných částic, stále se jedná o fosilní paliva, která přispívají ke změně klimatu. Navíc dostupnost čerpacích stanic pro CNG a LPG je v porovnání s benzínem a naftou omezená, což může být pro některé řidiče překážkou. Přestavba vozu na CNG nebo LPG je také finančně náročná a návratnost investice závisí na ujetých kilometrech a ceně paliva. Pro řidiče, kteří hledají skutečně ekologickou alternativu, představují elektromobily nebo vozidla na vodíkový pohon slibnější řešení.

Biopaliva: Ekologická, ale ne bez chyb

Biopaliva, často prezentovaná jako ekologičtější alternativa k fosilním palivům, se v posledních letech těší rostoucí popularitě. Jejich výroba z obnovitelných zdrojů, jako jsou rostliny, slibuje snížení emisí skleníkových plynů a závislosti na ropě. Mezi nejrozšířenější biopaliva patří bionafta, vyráběná z rostlinných olejů, a bioethanol, získávaný kvašením cukrů z rostlin. Tato paliva se často přidávají do běžných pohonných hmot, čímž snižují jejich ekologickou stopu. Přestože biopaliva představují krok správným směrem, je důležité si uvědomit, že nejsou bez chyb.

Jedním z hlavních problémů je konkurence s produkcí potravin. Pěstování plodin určených pro výrobu biopaliv může vést k odlesňování a zabírání půdy, která by jinak sloužila k pěstování potravin. To může mít negativní dopad na biodiverzitu a dostupnost potravin, zejména v rozvojových zemích. Další nevýhodou je, že výroba biopaliv není vždy energeticky efektivní. V některých případech může být energie potřebná k pěstování, sklizni a zpracování biopaliv vyšší než energie, kterou z nich získáme.

Je proto zásadní přistupovat k biopalivům s rozumem a podporovat udržitelné způsoby jejich výroby, které neohrožují životní prostředí ani potravinovou bezpečnost.

Syntetická paliva: Naděje pro spalovací motory

V současnosti se mnoho lidí ptá, jaká je budoucnost spalovacích motorů v době, kdy se elektromobilita stává stále populárnější. Jednou z možných odpovědí jsou syntetická paliva. Syntetická paliva, někdy nazývaná e-paliva, se vyrábějí chemickými procesy s využitím obnovitelných zdrojů energie. Zjednodušeně řečeno, jde o proces, kdy se z vody a oxidu uhličitého za pomoci elektřiny z obnovitelných zdrojů vyrobí vodík a ten se následně sloučí s uhlíkem. Výsledkem je palivo, které má velmi podobné vlastnosti jako benzín nebo nafta, ale je z hlediska emisí CO2 neutrální. To znamená, že při jeho spalování se uvolní pouze tolik CO2, kolik bylo spotřebováno při jeho výrobě.

Pohonná látka	Typ motoru	Průměrná spotřeba (l/100km)	Emisie CO2 (g/km)
Benzín	Zážehový	7	120
Nafta	Vznětový	5	100
Elektřina	Elektromotor	-	0

Mezi hlavní výhody syntetických paliv patří jejich potenciál snížit emise skleníkových plynů v dopravě, a to bez nutnosti masivní obnovy vozového parku. Syntetická paliva lze totiž používat i v existujících vozidlech se spalovacími motory. Navíc by výroba syntetických paliv mohla přispět k energetické soběstačnosti a snížit závislost na dovozu ropy.

Solární energie: Vize pro specifické využití

Využití solární energie v dopravě sahá daleko za rámec pouhého nabíjení elektromobilů. Solární energie se dá využít k výrobě vodíku, který je považován za palivo budoucnosti. Vodík lze využít v palivových článcích k pohonu vozidel s nulovými emisemi. Dalším slibným směrem je vývoj syntetických paliv, která vznikají kombinací zachyceného oxidu uhličitého a vodíku vyrobeného ze solární energie. Tato paliva by mohla být uhlíkově neutrální alternativou k benzínu a naftě, a to i v sektorech dopravy, kde je elektrifikace obtížná, jako je letecká nebo námořní doprava. Ačkoliv je tato technologie stále ve fázi vývoje, představuje obrovský potenciál pro dekarbonizaci dopravy v budoucnosti.

Jaderná energie: Možnost pro lodní dopravu

V současnosti se lodní doprava spoléhá především na fosilní paliva, jako je ropa a uhlí. Tyto zdroje však produkují značné množství skleníkových plynů a jejich zásoby jsou omezené. Proto se hledají alternativní zdroje energie, mezi které patří i jaderná energie. Jaderné palivo má vysokou energetickou hustotu, což znamená, že i malé množství paliva dokáže vyprodukovat obrovské množství energie. To by mohlo vést k delšímu doletu lodí a snížení potřeby častého doplňování paliva. Jaderné reaktory navíc neprodukují žádné skleníkové plyny, což by mohlo významně přispět ke snížení emisí v lodní dopravě.

Pohonné hmoty v letectví: Výzvy a inovace

Letecká doprava čelí rostoucí poptávce po cestování a s ní spojeným emisím skleníkových plynů. Tradiční letecký benzín, známý jako kerosin, je fosilní palivo, které přispívá ke změně klimatu. Proto se intenzivně hledají alternativy šetrnější k životnímu prostředí. Mezi slibné možnosti patří udržitelná letecká paliva (SAF), která se vyrábějí z obnovitelných zdrojů, jako jsou použité oleje, zemědělský odpad nebo biomasa. SAF mohou výrazně snížit emise CO₂ ve srovnání s konvenčním kerosinem. Další oblastí výzkumu jsou elektrické a hybridní pohonné systémy pro letadla. Tyto technologie jsou zatím ve fázi vývoje, ale mají potenciál zrevolutionizovat leteckou dopravu, zejména na kratších trasách. Elektrická letadla by mohla vést k tiššímu a ekologičtějšímu cestování s nulovými emisemi během letu. Přechod na udržitelnější leteckou dopravu si vyžádá investice do výzkumu, infrastruktury a inovací. Zároveň je důležitá spolupráce mezi vládami, leteckými společnostmi a výrobci letadel, aby se urychlil vývoj a zavádění ekologických řešení.

V blízké budoucnosti budeme muset přehodnotit náš vztah k pohonným látkám. Elektromobilita a vodíkové technologie sice slibují čistší budoucnost, ale nesmíme zapomínat ani na vývoj syntetických paliv a biopaliv, která mohou prodloužit životnost stávajících spalovacích motorů.

Bořivoj Král

Trendy a budoucnost pohonných látek

Svět pohonných látek prochází dynamickou proměnou. Vedle tradičních fosilních paliv, jako je benzín a nafta, se stále více prosazují alternativní zdroje energie. Elektromobilita si razí cestu do popředí a s rostoucí sítí dobíjecích stanic a delším dojezdem elektromobilů se stává stále atraktivnější volbou. Významný potenciál skýtá i vodík, ať už v podobě palivových článků, nebo spalovacích motorů. Vodíkové technologie jsou sice v počátcích, ale investice do výzkumu a vývoje slibují jejich brzké rozšíření. Zapomenout nesmíme ani na biopaliva, která sice neřeší emise CO2 úplně, ale přispívají k diverzifikaci zdrojů a snižování závislosti na fosilních palivech. Budoucnost dopravy bude patřit kombinaci různých řešení, která budou šetrná k životnímu prostředí a zároveň ekonomicky dostupná.